Erasmus v Estonsku: Víkend č.1 - Národní park Lahemaa

Trochu se zpožděním píšu o našem víkendu v národním parku, o kterém by byla velká škoda se nezmínit. Jelikož se snažím razit teorii, že každý víkend bychom měli někam vyrazit, alespoň dokud se ještě pořádně nerozjede škola, tak jsme si řekli, že pro prvotní seznámení s Estonskem zvolíme největší a zároveň nejstarší estonský národní park, který shodou okolností začíná jen cca 70km od Tallinnu. Problém byl, jak celý víkend uchopit. Jelikož park je obrovský (na délku cca 40km) a nejzajímavější místa jsou roztroušena po celém parku, nabízelo se mé oblíbené řešení - půjčit si auto. Plánovali jsme, že první noc přespíme v nějakém levném penzionu, či hostelu, a druhou v autě přímo v parku. Ubytování jsme sehnali na velmi krásném místě přímo na začátku parku, a dokonce jsem ještě vykomunikoval studentskou slevu. Sice nechápu, proč by studenti měli mít slevu na ubytování, ale proč ne :)

S autem to ale byly větší komplikace. Rozhodl jsem se udělat minivýběrové řízení na nejlevnější estonskou autopůjčovnu, což se mi podařilo, a proto jsem si auto objednal u nejlevnější tallinnské společnosti. Jenže první háček se brzy naskytl, když mi vůbec neodpovídali. Ještě den před plánovaným odjezdem jsem nevěděl, zda nám auto půjčí, či ne. Po 3 urgujících mailech mi napsali, že vše ok, a že mi ho dovezou přímo na kolej. Pak už šlo vše jako po másle, dostali jsme požadovanou Hyundai, jeli na nákup a pak už hurá do národního parku.

Naše první zastávka mířila do turistického centra, kde jsme si vyzvedli mapu, nějaké brožury atd. a spěchali jsme za prvními úkazy parku. Celý park je totiž ohraničen na severu mořem, a po téměř celou sovětskou éru byl zakázanou zónou, aby lidé nemohli emigrovat do Finska. To paradoxně přispělo k nedotčené přírodě (celkem s podivem, že soudruzi také něco nezničili). Jak už jsem tedy předeslal, první zastávka vedla na malý poloostrov Kasmu, podél kterého vedla turistická cesta přímo podél moře..

Hned zpočátku jsme věděli, že toto je ráj. Naprosto nedotčená příroda, která nám připomínala díky mechům a dalším rostlinám Skandinávii (ve které jsme tedy zatím nebyli :D). Nikde žádní lidé, jen moře, vlny, lesy a my. Opravdu krása. I když na mapě bylo napsáno, že celou trasu bychom měli ujít za 3 hodiny, nezvládli jsme za tuto dobu projít ani půlku cesty...Jelikož celý poloostrov je známý "bludnými" kameny v moři, na všechny jsem se snažil vylézt, a Pavlína si zase fotila (a teď mě asi přetrhne) - každou blbost. Nicméně radši než, abych zde popisoval něco, na co má slova nestačí, radši odkazuji na fotky níže.

Druhý den ráno ode mě dostala Pavlína k svátku projížďku na koni na nedaleké koňské farmě, kde jsme strávili dopoledne, a poté jsme chodili po naučných stezkách v lesích parku. Zklamáním ale byla následná bobří stezka, kde jsme nejenže neviděli žádné bobry, ale ani slibované okousané kmeny. Navečer nás zastihl hrozný liják, a to zrovna v nejhorší možné době, kdy jsem se snažil zkrátit si cestu k vodopádům po lesní pěšině. Vypadalo to, ale že množstvím kaluží a hlíny opravdu s naší malou Hyundai neprojedeme, a tak my nezbylo než několik kilometrů (to asi přeháním) couvat a vše objet po normální asfaltce. Vodopády nenadchly, ale ani neurazily. Na závěr dne jsme našli plácek na přespání, a těšili se na hřeb celého výletu - slavné bažiny Viru bog. K třetímu dnu také radši přikládám fotky, které vše lépe vystihnou, než má nudná suchá slova...